Výstava grafik Honzy Homoly z Wohnoutu

Publikováno
Honza Homola - Dvanáctero v Africe

Někdo se jako věřící narodí, jiný potká Boha až ve stáří.
Mnoho lidí ho nepotká vůbec.
Tonda ho našel na pláži nedaleko Dubrovníka, když mu bylo šest.
Dospělý by ho přehlédl v domnění, že jde o malou plastovou hračku,
kdežto on – zvědavé dítě ho poznal hned.
Vím, že jsi to TY, zašeptal.
Tvá duše je bystrá, odpověděl Bůh.
Chtěl bych se tě zeptat na jednu důležitou věc, ale stydím se, špitl Toník.
Bůh jeho otázku znal, ale nechal si ji pro sebe.
Proč jsou mé oči plné věcí, kterých se nemůžu dotknout? Tázal se kluk.
Věci, kterých se nemůžeš dotknout, jsou tvé představy, které nepodléhají času.
Jen to, na co si můžeš sáhnout, nenávratně odnese řeka.
Sny tu s tebou budou věčně.
Tomu rozumím, řekl Tonda a rozloučil se.
Máma ho už hledala.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Napsal mi SMS.
Ano. Bůh mi napsal zprávu!
Nebylo v ní žádné slovo. Ani písmeno, číslo, znak…
Ale já věděla, že říká vše, co potřebuji vědět.
Prostoupilo mnou krásno.
Jací vůbec jsme? Ptala jsem se.
Jste sami sebou, ozval se vnitřní hlas.
A proč v Tebe potřebujeme věřit? Naléhala otázkou.
Nepotřebujete, řekl Bůh.
A věříš Ty nám? Pátrala dál.
Nepotřebuji vám věřit, odvětil.
Znejistěla.
Upustila telefon a klekla si.
Já Ti ale stejně věřím.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Byla v nejlepším, když ji vyrušila jeho tichá slova.
Dal jsem vám sex, abyste vzájemně neobdarovávali jen své duše,
ale i těla, promluvil Bůh přímo z vrčícího vibrátoru.
Lekla se a svoji tajnou hračku odhodila.
Krása vašich fyzických schrán není povrchní, jak se mnozí mnou
opojení domnívají, pokračoval Stvořitel.
Jste jako obrazy velkých mistrů. Máte barvy i tvary, tedy duše i těla.
Jedno bez druhého je na tomto světě nepojmutelné.
Nic z božských slov nechápala, ale nedokázala položit žádnou otázku.
Sex je tvůrčí, nikdy nebude stejný tak jako malíř nemaluje podruhé
tentýž obraz. Milujte ho, protože vás vzájemně inspiruje.
A milujte své vlastní tělo se všemi jeho možnostmi, zdůraznil Bůh.
Chtěla něco říci, ale dle božských rad dělala to, od čeho jí vyrušil.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Nechápu, co je špatného na tom se
pořádně nacpat, řekl si pro sebe Jirka
a mlsně pohlédl na poslední hamburger.
Špatné není nic a špatné je všechno,
promluvil Bůh z housky, která se
po krajích červenala kečupem.
To si děláš prdel, ne? Zachroptěl Jirka.
Kdo se v tomhle blábolu jako má vyznat?
Zeptej se svého těla, to je v jistých
směrech tvým rádcem, poradil Bůh.
Jako že jsem tlustej a měl bych
přestat žrát, vole? na to Jiří.
Když budeš dlouho dupat na led,
…propadneš se…
Když budeš dlouho ohýbat strom,
…praskne…
Když budeš dlouho dráždit psa,
… pokouše tě…
Je jen na tobě, zda si tohle uvědomíš,
dokončil myšlenku Bůh.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Sám víš, že každá sebemenší ingredience změní chuť celého jídla,
ozval se boží hlas z vařící se polívky.
Kuchař odstoupil od plotny a s vyděšeným výrazem strnul jako socha.
A život je stejný. Jakákoliv událost… přátelství… čin… věc…, kterou do
něj přidáš, ovlivní vše následující, pokračoval Bůh.
Strnulý kuchař se nezmohl na jediné slovo.
A sám víš, jak důležité jsou suroviny, ze kterých pokrm připravuješ,
rozvíjel téma Bůh.
Základ udává hlavní chuť, a to je láska. Koření vášeň. Vše by mělo
být v takové harmonii, aby to nebylo přeplácané či bez chuti,
dokončil myšlenku Bůh.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Stařenka Etzekievičová dostala květinu darem od mladé
ošetřovatelky. Dívala se na ni denně, a když onoho rána
spatřila poupě, nasadila propadlý úsměv.
Jsi jako já, když jsem byla malá, promluvila k rostlině.
Měla jsem život před sebou a mé oči planuly.
Teď už vím, že každý oheň vyhasne.
Vše, co prošlo plameny mého života, jsem přetvořila ve
zkušenost. Z mého popela vzejdou nové podněty
pro duše, které se v tomto světě ještě hledají.
Já vím, promluvil na stařenku Bůh skrze květinu.
Do tvého ohně přikládal každý, koho jsi potkala.
Ale sama víš, že zatímco něco hořelo dobře,
jiné tě dusilo, dodal.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Při druhém refrénu Smoke in the water se Pepa poprvé setkal
s Bohem. Promluvil na něj přímo z kytary.
Tóny jsou jako slova tvého nástroje. Jsou krátké, dlouhé, vysoké,
hluboké, syté, plaché, hlasité, tiché… Přesně takové, jaké si je
přeješ, řekl elektrickým hlasem.
Nerozumím, ty vole, řekl Pepa polekaně a kytaru odložil na zem.
Hudba je řeč vášně. Mluví na tebe upřímně a laskavě – opíjí tě
do němoty. Dotýká se tvých nejtajnějších míst, pokračoval Bůh.
Vo co jako jde? zachraptěl vyděšenej Pepa.
Když hudbu tvoříš, ptáš se. Když jí nasloucháš, dostáváš
odpovědi, zněla poslední slova Boha.
Obecenstvo už hlasitě pískalo a koncert musel pokračovat.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Někdo se jako věřící narodí, jiný potká Boha až ve stáří.
Mnoho lidí ho nepotká vůbec.
Tonda ho našel na pláži nedaleko Dubrovníka, když mu bylo šest.
Dospělý by ho přehlédl v domnění, že jde o malou plastovou hračku,
kdežto on – zvědavé dítě ho poznal hned.
Vím, že jsi to TY, zašeptal.
Tvá duše je bystrá, odpověděl Bůh.
Chtěl bych se tě zeptat na jednu důležitou věc, ale stydím se, špitl Toník.
Bůh jeho otázku znal, ale nechal si ji pro sebe.
Proč jsou mé oči plné věcí, kterých se nemůžu dotknout? Tázal se kluk.
Věci, kterých se nemůžeš dotknout, jsou tvé představy, které nepodléhají času.
Jen to, na co si můžeš sáhnout, nenávratně odnese řeka.
Sny tu s tebou budou věčně.
Tomu rozumím, řekl Tonda a rozloučil se.
Máma ho už hledala.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Myslel si, že v tom má prsty alkohol, když uslyšel jeho hlas.
Jenže to byla teprve třetí dvojka vína.
Promluvil na něj ze sklenice, kterou zrovna přiložil na ret.
Tvá ústa potřebují slova, o kterých zatím nevíš, řekl Bůh.
Proč o nich nevím? Zeptal se nejistě.
Protože jsi o nich nikdy nepřemýšlel, zaznělo z vína.
I když budu o takových slovech přemýšlet, můžu si je nechat
nevyřčená jen pro sebe.
To ano, odpověděl Bůh.
Pak ale světem nepoznaná umřou s tebou.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Rána, která neubližuje, je vedena láskou, rána která zabíjí,
nenávistí, promluvil Bůh na Tysona z boxovacího pytle,
když mu chtěl zasadit pravý hák.
Boxer uskočil a instinktivně si rukavicí vykryl tvář.
Ubližovat je snadné, zachraňovat složité…
Ubližováním pomáháš sám sobě na úkor druhého, záchranu děláš pro
druhého v neprospěch sebe, zněla další božská slova.
Nedělám svůj sport, protože soupeře nenávidím,
zadýchaně vychroptěl Tyson.
Já vím, odpověděl Bůh. Je to jen hra.
Ale když si představím, že je soupeř vrahem mých dětí,
mlátím ho s čirou nenávistí, uvědomil si nahlas boxer.
Motivace jsou různé. Uvidíš-li ve svém protivníkovi
nejlepšího kamaráda, každá tvá rána nebude opravdová.
I tak ale může být silná, uzavřel Bůh téma.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Ach Bože. Odpusť mi mé hříchy, poprosil kněz
Hospodina svíraje svůj malý dřevěný kříž v rukách.
Odpustit ti může jen ten, komu jsi ublížil, odpověděl Bůh.
Polekaný mnich odhodil kříž na zem. Poprvé uslyšel božská
slova, poprvé opravdu cítil tíhu viny.
Já myslel, že právě TY dokážeš smýt hříchy
z mých dlaní, rozčiloval se.
Nejsem tvůj kárce ani soudce.
Jedině ty víš, jak změnit své činy, odvětil Bůh.
Jsi Bůh a TY můžeš všechno!!! Odpusť mi.
Nebo přestanu věřit ve Tvou moc, rozhořčoval se mnich.
Sám sobě jsi Bohem a podle toho konej,
uzavřel Hospodin téma.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Jsi nejsledovanější muž planety ,
promluvil jeho vlastní odraz v zrcadle.
Kdo jsi? zeptal se Trump s narcistickou suverénností.
Jsem Bůh, řekl sám sobě v odrazu.
Dalo by se říci, že jsem důležitější než ty,
ale hierarchie jsou slepé schody do nikam, pokračoval.
Nechtěj mě poučovat, bouchl do stolu dotčený Trump.
Nepoučuji tě, ale hovořím k tobě z tvé vlastní duše,
konstatoval lehce zamlžený obraz.
Nikdo není tak důležitý, aby mi takhle drze radil,
trval si na svém prezident!!!
Jen ti, kteří nechtějí stoupat, nespadnou .
A tomu, kdo je nejvýš, hrozí největší pád, zaznělo ze zrcadla.
Co tím chceš říci? zarezonovala Trumpova slova.
Aby ses při každém dalším kroku vzhůru stále opatrněji díval pod nohy,
uzavřel téma Bůh a jeho odraz se rozplynul.

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe

Každé tvé kouzlo je klam, promluvil na kouzelníka Bůh z cylindru.
Ten vznešeně položil klobouk na zem.
Kouzelnictví je však klamání laskavé, rozsvěcuje v duších hřejivý údiv,
pokračoval tichými slovy.
Kouzelník se, kupodivu nepřekvapen, hluboce uklonil.
Z celého srdce si vážím Tvých slov, Bože. Ano, nesnažím se lidi klamat,
abych je obelhal, ale abych je potěšil, řekl s dlaní na srdci.
A Bůh na to:
Život sám o sobě je veliké kouzlo. Postav se na kraj louky před pasoucí se
laně a mávni rukou. Zmizí stejně rychle jako eso v tvém rukávu.

 

Vernisáž výstavy grafik Honzy Homoly

Honza Homola

 

Honza Homola: Dvanáctero v Africe